Osteoporóza je onemocnění kostí, charakterizované nízkou hustotou kostí, než je norma. Jejím předstupněm je osteopenie. Osteoporózu definuje WHO pomocí tzv. T-skóre, kdy jeho hodnota je -2,5 a nižší. Hustota kostí je velmi snížena, kosti jsou křehké a snadno se lámou, riziko zlomenin je vysoké.
T-skóre:
| Hodnota | Stav |
|---|---|
| +1 až -1 | Normální síla/ hustota kostí zdravého člověka |
| -1 až -2,4 | Osteopenie |
| -2,5 a méně | Osteoporóza |
Osteoporóza je „tiché“ onemocnění, typicky bezpříznakové do té doby, dokud si pacient nezlomí kost. Osteoporóza je nejčastější příčinou zlomenin u žen po menopauze a starších mužů. Tito pacienti si mohou zlomit jakoukoli kost v těle, ale nejčastěji je to zlomenina kosti stehenní - krček, obratle a zápěstí. Ke zlomeninám může docházet spontánně nebo v důsledku pádu (ale takového, který by nezpůsobil zlomeninu zdravé kosti) nebo v důsledku ohýbání, zvedání nebo kašle (žebra).
Osteoporóza se může rozvinout v jakémkoli věku. Nicméně přirozený úbytek kostní hmoty, ke kterému dochází postupně v dospělosti, je považován za příčinu primárních forem osteopenie a osteoporózy. U mnoha žen se onemocnění začne rozvíjet rok až dva před nástupem menopauzy. Onemocnění je častější u žen kavkazské a asijské rasy. Afroameričanky a ženy hispánského původu mají menší riziko rozvoje osteoporózy. U mužů je osteoporóza častější v bělošské populaci. Osteoporóza se může také rozvinout jako následek protinádorové terapie a léčby glukokortikoidy. U některých dětí a dospívajících se může rozvinout vzácná forma idiopatické juvenilní osteoporózy. Lékaři neznají příčinu; většina dětí se však uzdraví bez léčby.
Mezi rizikové faktory rozvoje osteoporózy patří: pohlaví (žena je větším riziku než muž), věk, tělesná hmotnost (velmi štíhlé ženy a muži s tenkými kostmi mají větší riziko rozvoje nemoci), rasa (bělošky a asijky mají největší riziko), rodinná anamnéza, hormonální změny (nízká hladina estrogenu (ženy), nízká hladina testosteronu (muži)), nesprávné stravovací návyky /dieta chudá na vápník a vitamín D, další onemocnění (endokrinní a hormonální onemocnění, Gastrointestinální choroby, revmatoidní artritida, některé typy rakoviny, anorexie, HIV/ Aids atd.), léky, hlavně ty, které se užívají dlouhodobě, (glukokortikoidy, antiepileptika, onkologické léky, některá antidepresiva, thiazolidindiony k léčbě diabetu II, typu, atd), a v neposlední řadě životní styl (málo tělesné aktivity, nadměrné užívání alkoholu, kouření atd.).
Osteoporóza se diagnostikuje pomocí testů měřících hustotu kostí, tzn. denzitometrie. Nejčastěji používanou metodou je dvojitá energetická rentgenová absorpciometrie (ve zkratce DEXA nebo DXA), která poskytuje přesné měření kostní minerální hustoty (BMD – angl. bone mineral density). Pacient je vystaven minimální dávce rentgenového záření, které prochází kostmi a měří jejich hustotu. Hustota se vyhodnocuje zejména v oblastech, kde je riziko zlomenin nejvyšší, tedy bederní páteř, kyčle a předloktí. Výsledky jsou obvykle vyjádřeny ve dvou hodnotách:
Lékař se také ptá na předchozí zlomeniny, životní styl, zvyky, návyky, předchozí a současnou medikaci, rodinnou anamnézu, u žen i na menstruační historii, také ho bude zajímat úbytek váhy a snížení výšky postavy, což může být následkem zlomenin(y) obratle(ů), rovnováhu, chůzi, sílu svalů atd.
Léčba osteoporózy musí být komplexní a zahrnovat jak nefarmakologickou léčbu, tak substituci vápníku a vitaminu D, tak i cílenou antiosteoporotickou léčbu. Cílem léčby osteoporózy je zpomalit nebo úplně zastavit ztrátu kostní hmoty a prevence zlomenin. Jako první je na řadě výživa pacienta, kde by základem měla být zdravá a vyvážená strava, jejíž základem je dostatek ovoce a zeleniny. Kalorický příjem by měl odpovídat věku, váze a výšce pacienta. Vápník a vitamín D jsou velmi důležité v prevenci osteoporózy. Pokud tělo nepřijímá dostatek vápníku a vitaminu D z externích zdrojů, bere si ho z kostí, a to vede ke ztrátě kostní hmoty a osteoporóze. Doporučený celkový příjem vápníku u pacientů s osteoporózou je 1200-1500 mg denně. Při léčbě osteoporózy suplementujeme 500–1000 mg Ca, nejlépe na noc. Doporučený denní příjem vitaminu D u populace nad 50 let je 800–1000 IU denně, bezpečný horní limit je 2000 IU/den. Dále je vhodné upravit životní styl: vynechat alkohol, úplně přestat kouřit, pravidelně cvičit, hýbat se. Pohyb je důležitá část léčebného programu. Díky pravidelnému cvičení se posílí svaly, čímž se zlepší svalový tonus, koordinace a balanc. To pomůže snížit riziko pádů, zlepší normální denní fungování a oddálí ztrátu nezávislosti a sebeobsluhy (například v důsledku imobilizace po pádu).
Farmakologické léčba se se dělí na dva typy léků – antiresorpční /antiremodelační přípravky (přípravky, které snižují, potlačují kostní resorpci) a osteoanabolické přípravky (léky, které zvyšují kostní novotvorbu). Mezi antiresorpční léky řadíme bisfosfonáty (alendronát, risendronát, ibandronát, zoledronát) a denosumab. Mezi osteoanabolické přípravky se řadí analog parathormonu, teriparatid. Výrazným přínosem by mohl být vstup přípravku romosozumab, monoklonální protilátky typu IgG2 proti sklerostinu.
Reference: