Osteopenie je stav, který je charakterizovaný nižší hustotou kostí, než je normální. Je předstupněm osteoporózy. Osteopenii definuje WHO pomocí tzv. T-skóre v rozmezí hodnot -1,0 až -2,0, kdy hodnota pod -2,5 definuje osteoporózu. Znamená to tedy, že u osteopenie je hustota kostí snížena, ale ne natolik, aby bylo riziko zlomenin tak vysoké jako u osteoporózy. Osteopenie není onemocnění, ale marker rizika vzniku zlomenin.
T-skóre:
| Hodnota | Stav |
|---|---|
| +1 až -1 | Normální síla/ hustota kostí zdravého člověka |
| -1 až -2,4 | Osteopenie |
| -2,5 a méně | Osteoporóza |
Nejčastější věk, ve kterém se osteopenie diagnostikuje, je kolem 60 let věku. To je způsobeno přirozenou ztrátou pevnosti kostí v důsledku stárnutí. Osteopenií mohou být také ohroženy předčasně narozené děti.
Přírůstek kostních minerálů od narození do dospělosti sleduje předvídatelný trend specifický pro věk a pohlaví daného jedince. S nástupem puberty se přírůstek kostních minerálů zvyšuje na svou maximální úroveň krátce poté, co je dosaženo maximálního nárůstu výšky. Vrcholu kostní hmoty je běžně dosaženo ve třetí dekádě života. Po 30. roce věku dochází k postupnému a přirozenému úbytku kostní hmoty, ke kterému dochází v průběhu následujících desetiletí do pozdějšího života.
Odhaduje se, že dědičné faktory určují až 80 % naší schopnosti dosáhnout a udržet optimální úroveň mineralizace kostí. Mezi ovlivnitelné faktory, které mohou ovlivnit rychlost přirozeného úbytku kostní hmoty v dospělosti, patří cvičení se zátěží, výživa (adekvátní denní příjem vápníku a vitamínu D), tělesná hmotnost a hormonální prostředí.
Za příčinu primárních forem osteopenie a osteoporózy je považován přirozený úbytek kostní hmoty, ke kterému v dospělosti postupně dochází. Sekundární příčiny/ rizikové faktory, které mají za následek urychlení procesu úbytku kostní hmoty, jsou faktory životního stylu (nadměrná konzumace alkoholu, kouření, sedavý způsob života), BMI pod 18,5 kg/m², náležitost ke kavkazské a asijské populaci, poruchy příjmu potravy (anorexie, bulimie), malabsorpční syndromy, některá onemocnění (hypertyreóza, chronické selhání ledvin, hypogonadismus, amenorea/ oligomenorea, Crohnova choroba, celiakie, časný nástup menopauzy, chronické stavy vedoucí k nedostatku vápníku a /nebo vitamínu D atd.) a také některé léky (dlouhodobé užívání steroidů, kyselina valproová, inhibitory protonové pumpy, antiepileptika atd.).
Osteopenie se diagnostikuje pomocí testů měřících hustotu kostí tzv. denzitometrie. Nejčastěji používanou metodou je dvojitá energetická rentgenová absorpciometrie (ve zkratce DEXA nebo DXA), která poskytuje přesné měření kostní minerální hustoty (BMD – angl. bone mineral density). Pacient je vystaven minimální dávce rentgenového záření, které prochází kostmi a měří jejich hustotu. Hustota se vyhodnocuje zejména v oblastech, kde je riziko zlomenin nejvyšší, tedy bederní páteř, kyčle a předloktí. Výsledky jsou obvykle vyjádřeny ve dvou hodnotách:
Prevencí osteopenie je udržení zdravého životního stylu (cvičení, posílení svalů), vyvážená strava bohatá na vápník, vitamín D, hořčík a vitamín K. Důležité je vyvarovat se pádů, vystavovat se slunci, nekouřit, omezit alkohol.
Léčba osteopenie zahrnuje v prvé řadě suplementaci vitamínu D a vápníku, úpravu životního stylu, vyvarování se pádů (úprava životního prostoru), mezi farmakologické možnosti patří například alendronát, risendronát, ibandronát a další.
Reference: