VitaminDaKalcium.online

COMPLIANCE V SUPLEMENTACI VÁPNÍKU A VITAMÍNU D

Compliance s užíváním léků bývá obecně problematická, zvláště u starších a polymorbidních pacientů, kteří užívají velké množství léčivých přípravků několikrát denně. Některé tablety mohou být například až dva centimetry dlouhé a polykat několik takových tablet denně je zvláště u starších pacientů problém. Další věcí, která obecně snižuje compliance pacienta, je způsob užívání. Některé léky se musí užívat na lačno (minimálně v odstupu dvou hodin od jídla), některé pouze s jídlem, některé se musí užívat ráno, jiné večer, u některých nerozhoduje doba podání nebo užívání s jídlem.

Compliance pacienta v léčbě závisí také mimo jiné i na velikosti a případně chuti/pachuti podávaných léčiv. A aby těch problémů s compliance pacienta s léčbou nebylo málo, existují léčiva, po jejichž podání pacient musí zůstat např. hodinu ve vzpřímené poloze atd. Problémů a důvodů non-compliance pacienta s léčbou je mnoho. Motivovat pacienta k užívání doplňků stravy může být v tomto kontextu úkol téměř nadlidský.

Osteoporóza pacienty nebolí, necítí omezení, necítí se nemocní. Tento fakt bohužel zhoršuje compliance v léčbě tohoto onemocnění, protože, jak ukazují klinická data, mnozí pacienti nechtějí užívat velké množství přípravků, které jim nemusejí chutnat, případně jim přinášejí omezení daná způsobem podávání (například užívání na lačno).

Z klinických dat vyplývá, že byť suplementace vápníku spolu s vitamínem D jako prevence zlomenin a ztráty kostní hmoty je spojena se signifikantním snížením rizika zlomenin všech typů, pacienti léčbu často nedodržují. Po dvou letech od nasazení terapie vápník + vitamín D léčebný režim dodržuje pouze 55 % pacientů.

Je na lékaři, aby s pacientem dostatečně konzultoval užívání vápníku a vitamínu D během léčby osteoporózy, vysvětlil důležitost compliance a společně vybrali takové přípravky, ze kterých bude mít pacient prospěch a bude je užívat s chutí.

Vzhledem k nabídce na trhu lze výběr lékové formy vápníkové suplementace přizpůsobit potřebám pacientů. K dispozici jsou tablety, které se užívají celé, nerozkousané, zapíjené sklenicí vody; žvýkací tablety, jež se zcela rozžvýkají nebo rozpustí na jazyku, aniž bylo nutné zapíjení; granulát pro přípravu roztoku nebo šumivé tablety, které je třeba rozpustit ve sklenici vody a ihned vypít. Effervescentní formy jsou výhodné z hlediska nejvyšší absorpce, nicméně nejsou ideální u starších pacientů z důvodu vysokého obsahu iontů. Výhodou je, pokud nasazený preparát suplementace má více příchutí, které lze zaměňovat. To opět přispívá k vyšší compliance pacienta v léčbě.

Při výběru konkrétního přípravku je nutné zohlednit i jeho náklady, a to zejména u monokomponentních přípravků s obsahem vápníku, které ztratily úhradu z veřejného zdravotního pojištění. Pro zvýšení adherence léčby je mimo jiné možné pacientovi doporučit, aby přípravky obměňoval, zejména varianty příchutí. Nejvyšší biologická dostupnost je charakteristická pro kalcium citrát, který je dobře tolerovaný u starších osob, pro jeho absorpci není nezbytné kyselé prostředí a může se podávat nezávisle na jídle.

Při suplementaci vápníkem se doporučuje upravit i běžný jídelníček pacienta. Vápník nepodáváme spolu se železem ani se zinkem, při konzumaci alkoholu, kávy, konzervovaných potravin, s kyselinou šťavelovou (obsažená v červené řepě, špenátu). Přípravky uhličitanu vápenatého jsou vhodné užívat společně s potravou, zvláště v případech, kde je snížená sekrece žaludečních kyselin. Podle některých doporučení je vhodné jednu porci vápníku podat večer před ulehnutím, aby se snížil vrchol noční osteoresorbce. Obecně lze doporučit podávání vápníku na noc, před spaním. Při užívání inhibitorů protonové pumpy se pak dává přednost suplementaci vápníkem ve formě kyselejšího citronanu vápenatého před uhličitanem vápenatým.

Reference:

  1. Sunyecz JA. Therapeutics and Clinical Risk Management 2008:4(4) 827–836
  2. Novosad P. Med. praxi 2017; 14(5): 217–223
  3. Bretšnajdrová et al. Med. praxi 2011; 8(4): 163–166
  4. Ládová et al. Prakt. lékáren. 2013; 9(4–5): 187–191
  5. Sulková S. Prakt. Lékáren. 2011; 7(2):58-61